Blefaritida: Zánět očních víček
Rozpoznání příznaků, řešení příčin
Co je zánět očních víček?
Zánět očních víček, v lékařské terminologii blefaritida, zahrnuje zánětlivá onemocnění okrajů očních víček. Jedná se o časté onemocnění vyskytující se v různých formách. Na rozdíl od akutního zánětu očních víček, který může probíhat současně s ječným zrnem (medicínsky hordeolum), chronický zánět očních víček začíná pomalu a postupně.
PŘÍZNAKY
U chronického zánětu očních víček se v průběhu času rozvíjejí následující typické příznaky:
- oteklé, zarudlé, slepené a svědící okraje očních víček
- slepené oční řasy s šupinkami
- bolestivé oči
- zastřené vidění
- přecitlivělost na světlo.
Oči slzí, jsou suché a unavené, spojivka je zarudlá. Onemocnění obecně přetrvává několik týdnů či měsíců a léčba antibiotiky nebo kortikoidy často nedosahuje požadované trvalé úlevy od příznaků. Mezi nejdůležitější léčebná opatření patří každodenní hygiena a péče o oční víčka.
Akutní ječné zrno
Ječné zrno je akutní zánět žlázky v očním víčku vyvolaný bakteriemi.
Za ječná zrna jsou obecně zodpovědné stafylokoky; způsobují nahromadění hnisu – tzv. absces.
Zánět očních víček
Vývoj
Mazové žlázy v očních víčkách, tzv. Meibomovy žlázy, ústí na povrch na okraji očních víček a jsou důležitou součástí ochranného aparátu oka.
Produkují maz, který tvoří ochrannou vrstvu na povrchu slzného filmu a chrání před odpařováním pod ní ležící vodnou vrstvu.
Při narušení tvorby mazu z Meibomových žláz není složení slzného filmu optimální a vede k podráždění povrchu oka a očních víček. Zvýší se přítok krve do oka a očních víček a spojivka zčervená. Během tohoto procesu dochází k hromadění mastných usazenin, které vytvářejí bělavo-žluté krusty. Tomuto jevu se říká dysfunkce Meibomových žláz a občas jej doprovází zánět očních víček.
Pokud dysfunkce způsobí neprůchodnost mazových žláz, sekret se hromadí a může vzniknout tzv.vlčí zrno (chalazion). Bakteriální infekce povrchových mazových žlázek vyvolává vznik ječného zrna (hordeolum).
Zánět očních víček
Příčiny
Faktory
Někteří lidé mají od narození sklon k mastné pokožce a ucpaným pórům. Tyto vrozené vlastnosti kůže mohou být vystupňovány působením vnitřních i vnějších faktorů a způsobit poruchu funkce Meibomových žláz.
Mezi vnitřní a vnější faktory patří:
- proces stárnutí
- hormony
- kožní onemocnění
- použití produktů z řad kosmetiky a péče o kůži
- léky
- faktory životního prostředí (např. prach, sucho nebo vítr)
- kouření
- vzduch z topení a klimatizace
- výživa
- běžně se vyskytující onemocnění (např. revmatismus, poruchy štítné žlázy a diabetes)
- oční onemocnění.
DIAGNÓZA
Diagnózu všeobecně stanovují oční lékaři. Pro objasnění příčin může být navíc užitečná návštěva praktického lékaře a /nebo kožního lékaře.
Dysfunkce Meibomových žláz je obvykle dlouhodobý proces.
Může být však úspěšně regulovaný vhodnou léčbou, která může vést k významnému zmírnění, nebo dokonce k vymizení příznaků.